Věřím ve společnou budoucnost

Od komunismu se podmínky v jídelnách pro školy a školky změnily k nepoznání. Samotné jídelny jsou jedním z mála pozitivních pozůstatků minulé éry, které u nás obdivují i zahraniční návštěvy.

Na výběr jsou nyní standardně dvě nebo i tři jídla, děti se tak nemusí obávat, jako jsem se bával já, pověstných buchtiček se šodó, které jsem bytostně nesnášel. Sníst jsem je dokázal buď bez šodó, nebo jsem si místo nich dal k obědu chleba s máslem. K pití v jídelnách už také není jenom „vymáchaný hadr“, jak jsme říkali čaji, ale například i ovocné šťávy.

Jídelny jsou dnes na špičkové úrovni. Nemalou zásluhu na tom mají i příspěvky od městské části Praha 4, která např. na přenosné ohřívače, konvektomaty a pevné stavební součásti kuchyní v posledních letech vynaložila stovky milionů korun. Nyní už kuchařky nemusí běhat po 200 m² a následně padat vysílením, ale všechny potřebné nástroje mají hned po ruce, a ve stravovacíh zařízeních se opravdu dá uvařit kvalitní jídlo.

Zásadní podíl (samozřejmě kromě kuchařek) na kvalitě stravování nesou především naši ředitelé, kteří na spokojenost dětí dohlíží.

Nedávno jsem dokonce jídlo ze školní jídelny okusil, na soutěži o Nejlepší staročeský pokrm, do které se přihlásilo 10 základních a 13 mateřských škol, jsem hodnotil bramborák a bramboračku, takže o chuť jídel připravovaných ve školkách se nebojím.

Kvalita a zejména schopnost školy odstravovat za den pět set nebo šest set dětí, udivuje i lidi ze zahraničí. Například švýcarská delegace byla z českého systému školních jídelen značně překvapená.

A děti se najedí i zdravě, protože školy dodržují dietologicky správný spotřební koš. Děti mých známých, které byly „na zkušenou“ v Anglii, se vrátily v poněkud obézním stavu, na čemž se podepsaly i obědy v podobě hamburgerů a hranolek. Sám si jednou za čas burger rád dám, ale představa, že tvoří hlavní složku dětské stravy, je děsivá.

Navíc mají ratolesti k dispozici v automatech na školách i mléko, jogurty nebo ovoce. Když mají chuť, mohou si koupit, co potřebují. Nejsem zastáncem povinného jezení jablíček o přestávkách, protože polovina školáků by stejně ovoce vyhodila do koše. Možnost koupě je podle mne efektivnější.

Jako městská část se tak budeme snažit i nadále vylepšovat podmínky ve školních a předškolních zařízeních, protože možnost, aby se všichni školáci mohli najíst ve škole, je k nezaplacení.