Věřím ve společnou budoucnost

Pražský deník | 12.6.2014 | Rubrika: Z metropole | Strana: 2 | Autor: PETR ŠTROMPF
Praha – Ještě není vhodná chvíle na umírání, utěšovala prý v hospici svou dceru nemocná matka, u které lékaři již vyčerpali všechny možnosti léčby. Stařenka čekala už jen na svůj konec, který se nezadržitelně blížil. Přesto každou další minutu věřila, že ta příští ještě nebude poslední.
„Někteří naši pacienti říkají, jak se těší, až jejich trápení navždy skončí. Jsouto ale spíše emoce, protože tvrdě bojují o každý den být ještě na světě,“ uvedl Josef Heller, ředitel hospice Malovická na Spořilově. Tento objekt po dočasném uzavření začal opět fungovat v letošním únoru s novým provozovatelem, kterým je občanské sdružení Soft Palm.

Vitalita smrtí prý i pohrdá

Pacienty začal hospic přijímat v polovině dubna, kdy byli přijati první tři. “Máme jich od té doby už patnáct a kapacita našeho hospice je pro třicet pacientů,“ specifikoval ředitel Heller s tím, že ne vždy jsou hospice jen příslovečným domem smutku. Vitalita některých pacientů prý jako by smrtí vyloženě pohrdala.
„Měli jsme tu velmi energickou ženu, která neustále všechny zvala na procházky a vůbec vyzařovala obrovský optimismus. Byla mimo jiné náruživou televizní divačkou. Ažbude pomně,nechťpak můj syn dá urnu proti televizi tak, abych na ni dobře viděla, přála si pacientka,“ vzpomínal ředitel hospice.

Péče je komplex mnoha služeb

Ty jsou v Praze celkem tři. Zda je to na více jak milionovou metropoli málo nebo hodně, nechtěli oslovení ředitelé příliš hodnotit. Tato otázka je podle nich natolik široká, že k jednoznačné odpovědi ani nelze dojít. „Vše se nejprve odvíjí od úvahy, zda se rodina může o svého člena v jeho vysokém věku a na konci životní pouti vůbec postarat. Ať už jen z odborného hlediska – to je totiž komplex mnoha služeb a ne každá rodina tyto možnosti má,“ vysvětloval Josef Heller.
Hospic Malovická disponuje třemi lékaři, desítkou zdravotních sester a ošetřovatelů. Hospic, který městská část Praha 4 v roce 2010 zrekonstruovala a vybavila na své náklady za částku téměř 80 milionů korun, bude nadále sloužit k svému účelu – poskytování lůžkové paliativní péče pacientům v terminálním stavu nemocí. „S příchodem nového provozovatele dochází ke zlepšení poskytovaných služeb,“ sdělil starosta Pavel Caldr. „Jsou to vítané změny, které jistě ocení rodinní příslušníci, kteří pro své nejbližší vyberou právě hospic v Malovické ulici,“ doplnil starosta. Dostupné informace hovoří o tom, že znovuuvedení hospice do provozu ale začalo s nulou na kontě. „První dotace už dorazila, takže je fungování zajištěno,“ doplnil ředitel.

Dvě lůžka mají vždy volná

V pořadí druhý je hospic Štrasburk v Bohnicích s kapacitou 25 lůžek. Ta je zde naplněná střídavě – podle ředitelky Hany Šrámkové jsou zpravidla dvě lůžka vždy volná. „Máme u nás pouze pacienty s nevyléčitelným onkologickým onemocněním a nemohu říct, že bychom odolávali vyloženému náporu o umístění dalších,“ uvedla ředitelka hospice s tím, že v současné době si Praha s počtem hospiců zatím úspěšně vystačí.
Podle dobře informovaných zdrojů to má údajně praktický důvod – nemocnice si své pacienty totiž schraňují do poslední chvíle v přímé souvislosti s jejich finančním příjmem za využití lůžek. Uložit do hospice pak toho kterého pacienta prý doporučí ažna samém pokraji smrti, navíc nezávisle na druhu onemocnění. Informované zdroje hovoří o tom, že to ale někdy vytváří menší chaos v klasifikaci, kdo do péče hospice patří více nebo méně. Případně vůbec. Jako třetí je v metropoli domácí hospic Cesta domů. Což je v podstatě zdravotnický servis pro pacienta, který ze svého domácího lůžka vstávat vůbec nemusí. Tato instituce hlásí, že je permanentně pro své početné klienty každodenně zcela vytížená.
„Většina našich pacientů mápřed sebou už jen dny nebo týdny života,“ uvedl ředitel Marek Uhlíř. Personál a služby tato instituce podle ředitele kryje z vlastních finančních zdrojů – roční náklady činí 25 milionů korun. „Pacient přispívá dvěma sty korunami denně, jinak zdroje získáváme formou dárcovství, dobročinnými koncerty a podobnými aktivitami,“ poznamenal ředitel Uhlíř.
Na rozdíl od jiných hospiců jsou podmínky přijetí služeb Cesty domů o poznání přísnější. „Vyžadujeme nepřetržitou přítomnost rodinného příslušníka u pacienta. Náš lékař pak podle potřeby o pacienta pečuje. Za jiných okolností napomáháme pacientům k umístění do lůžkového hospice,“ dodal ředitel.
Umírat by se mělo pokud možno s úsměvem, říkají mudrové, kterých se smrt ještě dalece netýká. Přece jenom se tak děje. Do nejmenovaného hospice nezvaně přišel mladý podivín v obleku. Prý umřít. A nejraději teď hned. Personál se zprvu dobře bavil. Dotyčný docela taky. Pak se posadil na židli a umřel. Příčina smrti byla neléčená ischemická choroba srdeční. Dotyčný svůj definitivní konec prý vyloženě vycítil.