Političtí vězňové přišli o neúnavnou bojovnici
Jako blesk z čistého nebe na mě zapůsobila páteční večerní zpráva, že ve věku 93 let náhle zemřela paní Naděžda Kavalírová. V její osobě přichází naše společnost o ženu, která velkou část svého života zasvětila nápravě křivd z minulosti, především o oblasti třetího odboje, tedy doby od února 1948 až do listopadových událostí roku 1989.
V osobě paní Naděždy Kavalírové odešla nejen dlouholetá předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR (KPV), ale i čestná občanka MČ Praha 4 a především člověk, který neúnavně upozorňoval na nebezpečí totalit všech druhů, té komunistické pak zvláště.
Hlavním krédem pro ni byla individualita a sebevědomí svobodného člověka. V posledních letech proto často apelovala na mladé, ale i na seniory, aby v rámci své odpovědnosti učinili vše pro to, aby se občané nemuseli návratu totality obávat. Byly to podle ní především političtí vězni, kteří často neváhali ohrozit a poté ztratit svobodu nebo i život, právě pro nesmírnou cenu hodnot individuality pro svobodného člověka.
„Mně dnes nevadí staří komunisté. Mně vadí, že do těch řad vstupují mladí lidé. Oni nevědí, že tento -ismus byl zločinný a zavrženíhodný. Všechny totality jsou zvrhlé a ta komunistická byla zvlášť zvrhlá. A ona získává v našich zemích, protože jsme zlo nepotrestali, mladé lidi,“ varovala ještě vloni Kavalírová.
Za svou práci obdržela Naděžda Kavalírová řadu ocenění včetně Zlaté lípy ministra obrany nebo Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, druhého nejvyššího státního vyznamenání. To jí v roce 2006 udělil tehdejší prezident Václav Klaus za vynikající zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv. V půli prosince 2007 schválilo Zastupitelstvo MČ Praha 4 Naděždu Kavalírovou za čestnou občanku naší městské části. Ocenění pak na slavnostním aktu spolu s dalšími převzala v roce 2009.
MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky, se narodila 13. listopadu 1923 v Opočně. Od roku 1945 studovala na Lékařské fakultě UK Praha a současně na Fakultě tělesné výchovy. Jako členka Klubu akademiků Národně socialistické strany se zúčastnila 25. února 1948 pochodu studentů na Hrad, po únorovém převratu vystoupila ze strany na protest proti její kapitulaci před tlakem komunistů. V březnu 1948 byla jako politicky nespolehlivá vyloučena ze všech vysokých škol v Československu.
V roce 1956 byla odsouzena ve vykonstruovaném procesu za vlastizradu a špionáž, na podmínku byla propuštěna z vězení v roce 1959.
