Věřím ve společnou budoucnost

• O moc levněji se již prodat nešlo…
• Altán pro školáky dospěl k realizaci
• Seniorpark Hodkovičky čeká další etapa zvelebení
• Podaří se koupaliště Lhotka napustit včas?
• Političtí vězňové přišli o neúnavnou bojovnici

Další aktuality

Je krásné být někde doma a být rozumným patriotem s vazbou na tradice a hodnoty, které vznikaly po mnoho generací a mít před nimi, pokud si to zaslouží, pokoru i úctu. Jsem rád, že takto vnímám nejen metropoli na Vltavě, ale i městskou část Praha 4 a v neposlední řadě i rodné Hodkovičky, kde jsem prožil celý svůj dosavadní život, ozdobený vloni již čtyřmi křížky. Ve volném čase v zimě miluji lyžování a v létě je pak mým koníčkem cestování. Rád poznávám cizí země, jejich kulturu a životní styl, a to i třeba „s batůžkem na zádech“. Pak si často pokládám otázku, proč někde jdou realizovat dobré a pěkné věci a u nás je to vpravdě nevděčná „sysifovská práce“.

Tím je v kostce i řečeno, proč jsem se začal v roce 2002 aktivně zajímat o komunální politiku, tedy o vše, co nás bezprostředně obklopuje. V počátku mi i dost pomáhalo předchozí absolvování Střední průmyslové školy zeměměřičské, která mi vtiskla do podvědomí hodně šikovných věcí okolo staveb, plánů a map. Po volbách v roce 2010 jsem již působil na radnici čtvrté městské části jako uvolněný radní pro majetek, granty a otázky fondů EU. Poslední dva roky předchozího volebního období jsem zastával funkci starosty. Věřím, že se nám za tu dobu dařilo víc otevřít úřad lidem a zapojit je do dění v městské části a v jejích jednotlivých lokalitách. Úspěšní jsme byli i v posilování míst v jeslích a mateřských školkách pro naše obyvatele či v pomoci lidem, kteří naši pomoc opravdu potřebovali.

Jako místního patriota mě těší, že se mi během starostovského působení podařilo zachránit tolik oblíbené koupaliště Lhotka a úspěšně táhnout a dotáhnout složitá jednání s původním vlastníkem až k předložení materiálu o koupi pozemků do zastupitelstva, které jej schválilo. A dnes nestačím zírat na všechny ty cedule a články o tom, kdo všechno koupaliště zachraňoval a vlastně zachránil. Nejvíce se cizím peřím chlubí zelené a další partaje či jedinci, které pro odkup pozemků buď nehlasovali nebo tenkrát ani neexistovaly či v zastupitelstvu ani jako jedinci nebyli… V současném, končícím volebním období, působím jako řadový zastupitel a jsem členem komisí rady pro územní rozvoj a výstavbu a pro obnovu koupaliště Lhotka.

 

A zde bych již rád volně navázal na mé vize a nápady do budoucna, se kterými vás v letošních komunálních volbách budu spolu s kolegy žádat o důvěru a váš o hlas.

Mojí „srdeční záležitostí“, kterou bezesporu koupaliště Lhotka je, čekají další etapy revitalizace. Zde bych rád dále spolupracoval s občany a jejich nápady a náměty. Kromě připravované druhé etapy si dobře dokážu představit i třetí, která by koupaliště „vyšperkovala“.

Stranou ale samozřejmě nesmí zůstat ani řešení „malých“ lokálních potřeb či každodenních problémů obyvatel. Co je pro někoho pod jeho rozlišovací úroveň může být pro jiného ostře bolavou bolístkou a radnice by zde měla být pro všechny. Politik nesmí jen velet a rozhodovat, musí i umět naslouchat. Chci, aby se lidem v Praze 4 dobře žilo, aby se naši obyvatelé i návštěvníci cítili bezpečně, aby rodiče nemuseli mít strach o své děti a senioři či hendikepovaní lidé nebyli přehlíženi.

Za své programové priority, dnes i do budoucna pokládám, vyrovnaný rozpočet – nechci městskou část zadlužovat. Dále je to boj proti předimenzovaným developerským projektům – nechci, aby se opakovaly chyby minulých let, kdy nové stavby rostly do výšky a do šířky a nadměrným zatížením té které lokality ve svém důsledku poškozovaly zde žijící lidi.

Chci pro naše obyvatele opravené a bezpečné chodníky, opravenou a bezpečnou pasáž u stanice metra Budějovická, chci urychlenou dostavbu Silničního okruhu kolem Prahy i dokončení Městského okruhu a jako bonus i zastřešení Spořilovské ulice, jejíž obyvatelé trpí nadměrným hlukem a emisemi z kamionové dopravy. Podporuji i dokončení druhé nájezdové rampy z Vyskočilovy ulice na magistrálu ve směru z města, krok tolik potřebný ale stále nesmyslně blokovaný „zeleným terorem“.

Žádná městská část ale nežije ve vzduchoprázdnu, žije v Praze. Zde chci tvrdě tlačit na magistrát, aby více zapojil do rozhodování o metropoli jednotlivé městské části. Městské části by měly získat větší vliv na tvorbu územního plánu, což bude naprosto zásadní v příštích letech. Chci, aby hlavní město zakotvilo do územního plánu ochranu zeleně, nejen parků, ale i dalších zelených ploch, aby Praha 4 byla nezastavitelná, aby developeři nezastavěli každý zelený plácek. Dále by městské části měly mít možnost více mluvit do přerozdělování peněžních toků ve směru k nim. Jen tak bude možné pracovat na větší bezpečnosti, čistotě, nutných opravách a půjde lépe a účinněji směrovat finance na věci, které jsou pro danou městkou část důležité.

 

A jistě si pokládáte otázku, zda je i něco, co nechci či naopak, co by se mi moc líbilo? Samozřejmě! Jeden příklad za z obou stran za všechny: Nechci a odmítám kombinovaný silniční most, který by měl podle představ magistrátu v Podolí spojit Prahu 4 se Smíchovem a který by k nám do vilové zástavby přivedl masivní automobilový provoz. Mým pracovním snem je pak vybudovat v parku u Krčského zámečku otáčivé hlediště a navázat tak na tradici zaniklého Lesního divadla v Krči.

A pár vět závěrem. Chci a budu nadále podporovat naše obyvatele. K mé představě o politice a k mým cílům v politice neodmyslitelně patří, aby veřejnost měla větší váhu při řešení obecních problémů a aby se obyvatelé aktivně podíleli na rozhodování o záležitostech naší městské části. Ve funkci starosty jsem se naučil, že je důležité každý den pro Prahu 4 a její obyvatele něco konkrétního udělat, a v tom chci pokračovat i nadále!